První dny s celiakií aneb začátek bezlepkové diety

Celiakie? Co to je? Nesmím jíst lepek? Co je lepek, kde v potravinách je? Co tedy vlastně nesmím jíst? A co jíst můžu? Co teď budu dělat?

Můj život skončil, už se nikdy nikam nepodívám, cestování skončilo…

Tyhle a další otázky spolu s myšlenkou, že můj život už nikdy nebude jako dřív má hned po diagnóze spoustu celiaků, ne-li všichni.

Chcete zjistit, kde všude se lepek schovává a urychlit hojen střeva? Pak je tenhle článek pro vás.

Když mě, před více než 15ti lety, diagnostikovali celiakii byla jsem v šoku. Nechápala jsem. Něco málo jsem o ní věděla, ale nemyslela jsem si, že by se to kdy mělo týkat mě.

Byla jsem v té době ještě dítě a rozbrečela mě myšlenka, že už si nikdy nedám žádné svoje oblíbené sladkosti, dorty, koláče, sušenky…

Věděla jsem totiž, že v nich je lepek a naprosto jsem si nedokázala představit, že by to šlo jinak.

Viděla jsem jen těžce osekaný jídelníček, a já ty dobroty tak milovala, že tím pro mě (v mé hlavě) život skončil.

„Při představě té složitosti a že to nejde skloubit s cestováním ve mně v té chvíli jakoby něco umřelo.“

Při představě té složitosti a že to nejde skloubit s cestováním, ve mně v té chvíli jakoby něco umřelo, něco ve mně v ten moment padlo hluboko na dno a už se nikdy nemělo vynořit.

Tohle všechno se odehrálo uvnitř mě během jediné vteřiny po vyslechnutí těch slov, spolu s radostí, že vlastně už vím, co mi způsobuje potíže a vím, co s tím dělat.

Následně jsem v sobě jakékoliv myšlenky na cestování pohřbila hodně hluboko a přesměrovala myšlenky na život v Čechách a jiné koníčky…

Je vám tohle povědomé? Prožili jste to stejné?

V prvních chvílích nemůžu být k sobě ani k vám tak toxická, abych použila klasické věty, kterými se nás ze začátku lidé snaží utěšit, typu: „celiakie není konec světa“, „jsou i horší věci“, apod., které nám sice mají pomoct, ale nejenže nám v tu chvíli prvotního škou nijak nepomáhají, ony zároveň popírají, co je lidské, a to: je to šok, je to velká změna.

A tohle všechno si každý musí nějak přechroustat sám. Já jsem tu od toho, abych vám s tím pomohla a ukázala vám cestu v tomhle chaosu. Pojďme na to 🙂

Co tedy dělat a nedělat jako první?

1) vypusťte emoce

Předně bych vám chtěla doporučit abyste si dovolili plně prožít a vypustit to, co cítíte – vztek, zoufalství, nasranost. Pusťte to ven, brečte, mlaťte do polštáře, nadávejte, prostě dělejte to, co vám pomůže, pokud to takhle cítíte, je to v pořádku, je to lidské. Dejte si čas.

Když to totiž potlačíte, bude vás břicho bolet ještě víc.

Fakt, vážně, tohle mi funguje asi ze všeho nejvíc a v různých situacích.

Velmi pomáhá uvědomění, že tahle situace má řešení – nejste první a zatím bohužel ani poslední s touhle dietou. O dobré jídlo tedy nepřijdete 🙂

2) důkladný průzkum vlastní kuchyně – potraviny

Pak by vaše kroky měly vést do vaší kuchyně, všech skříní a poliček, mrazáku a lednice a veeelmi pečlivě si pročíst VŠECHNY etikety veškerých potravin, které jste kdy jedli nebo chtěli jíst.

Nemilosrdně vyhoďte všechny potraviny obsahující lepek, tedy ty, které jsou vyrobené z obilovin.

A nemilosrdně vyhodit všechny, které obsahují lepek. Velmi doporučuji vyřadit i potraviny, které by ho obsahovat mohly – bývá to důvod, proč nejdou protilátky dolu. Tedy všechny obiloviny a výrobky z nich. Nemusíte je samozřejmě vyhazovat hned do koše, ale můžete je dát někomu z blízkých, kteří dietu nemusí držet.

Bude to trochu šok z toho, kolik těch potravin je a co všechno nesmíte a hlavně, kde všude se lepek schovává a sekundárně, co všechno za chemii v těch etiketách uvidíte.

S tím přichází velké uvědomění, u mě až znechucení, co všechno jsme do sebe schopni nevědomě nacpat.

3) důkladný průzkum vlastní kuchyně II – kuchyňské náčiní a spotřebiče

Pak přichází na řadu vybavení kuchyně.

Ano, i tady je problém. Což je pro mnohé lidi veeelmi překvapující a připravte se na to, že až to budete vysvětlovat okolí, překvapíte i je a zprvu nebudou chtít věřit. Sama jsem se jako dítě setkala s nedůvěrou a pohledy „ty si z nás děláš srandu, ne?“.

Jsou určité materiály, které se špatně mejou a lepek, tedy různé drobky, mouka apod., v něm zůstávají a nepomůže ani umytí v myčce.

Jde zejména o dřevěné náčiní, opotřebovaná plastová prkýnka – rýhy v nich jsou skladištěm lepku, ošatky na pečivo. Lepkovým peklem je kuchyňská houbička a utěrky. Ty prostě musíte mít svoje bezlepkové.

Je nutné veškeré potenciálně ohrožující vybavení pořídit a používat čistě na bezlepkovou dietu.

U mě to bylo zmiňované prkýnko, vařečka, pánev, mísa na pečení a samozřejmě vlastní houbička a utěrka prostorově oddělená od lepkových, aby nedocházelo ke kontaminaci. Zbytek nádobí, které šlo, se mylo v myčce. A pokud ne musela jsem pořídit vlastní.

Došlo i na spotřebiče. Svůj toustovač jsem přenechala zbytku rodiny a v pekárně na chleba už jsem si neupekla – tohle prostě nevymejete.

Doporučuji mít i prostorově oddělený jeden plech, který bude pouze váš a pořídit i vlastní vál na pečení, pokud ho používáte.

Velmi zrádné bývají i různé formičky na cukroví a drobné pečivo, metličky a cokoliv, kde je možné, že zůstane zaschlé syrové těsto v různých záhybech a švech.

Zní to jako „trochu moc, ne“?
Všechny tyhle „drobnosti“ se ale bohužel ve střevě sčítají a to pak dělá problém, na který se těžko přichází a nikdo neví: „proč má ty protilátky stále nahoře?“.
Vemte to z gruntu a vaše střevo vám poděkuje.

Zní to jako „trochu moc, ne“? Všechny tyhle „drobnosti“ se ale bohužel ve střevě sčítají a to pak dělá problém, na který se těžko přichází a nikdo neví, proč má ty protilátky stále nahoře.

Vemte to z gruntu a vaše střevo vám poděkuje.

Také záleží, zda bydlíte sami nebo s někým.

4) edukace okolí

S tím se pojí i vysvětlení všech zásad bezlepkové diety a hygieny nejbližšímu okolí – zejmená lidí, se kterými sdílíte kuchyň a její vybavení.

Jde o to, aby se bezlepkové potraviny a veškeré bezlepkové náčiní včetně samotného vaření prostorově oddělily. Vaření a pečení ideálně oddělit i časově. Tj. první se uvaří bez lepku a poté s lepkem.

Tady se setkáváme i s pojmy jako kontaminace, což prakticky znamená, že pokud se byť jen nepatrné množství lepku dostalo do našeho jídla, ať už přímo nebo s použitím lepkového náčiní, my už to naše jídlo jíst nesmíme, a křížová kontaminace, tady jde zase o křížový přenos lepkového jídla přes bezlepkové, doslova cross-contamination.

S tím je velmi důležité okolí seznámit. Více si řekneme příště.

5) první bezlepkový nákup a zásada každého celiaka: číst, číst a zase číst

Až se následně vypravíte do obchodu pro svůj první bezlepkový nákup, pamatujte na jednu velkou zásadu a udělejte to s každou jednotlivou potravinou: číst, číst a zase číst – všechny etikety.

Pokud si nevíte rady s nějakým výrobkem nebo surovinou, neváhejte se na mě obrátit. Pomoct vám můžu také osobně při asistovaném nákupu.

Určitě se neřiďte šetřící logikou: „ještě dojím tohle a pak začnu s dietou“. V tomhle směru to chce rázný řez a nepovolit ani sousto.

Bezlepková realita mimo domov

Seznamte okolí se svým problémem a vše vysvětlujte, ptejte se na složení a přípravu jídel a pokud si s čímkoliv nejste jistí, nejezte to.
Vždy si berte svojí svačinu a nepočítejte s tím, že se někde najíte bez lepku.

Možná to zní trochu krutě, ale je to realita, která vám prakticky hodně pomůže, ne-li zachrání život. Urychlí hojení střeva a tudíž i uspíší vymizení příznaků a přidružených problémů a o to nám jde.

Čím dřív budete v pohodě, tím dřív budete moct bezpečně vyrazit na bezlepkovou cestu za hranice. Nicméně hojení poškozené střevní tkáně je proces a jeho délka také závisí na míře poškození a době, kdy bylo střevo lepku vystaveno. Nespěchejte na sebe a dejte si čas.

Dříve než budete v tomto směru stabilizovaní vám nedoporučuju cestovat za hranice. Proč, to si povíme příště a až se na takovou cestu budete chystat, neváhejte se na mě obrátit. Mezitím si můžete přečíst Můj příběh o cestě k Bezlepkovému cestování 🙂

Pokud máte jakékoliv otázky a nejasnosti, napište mi, Moc ráda vám pomůžu i individuálně na osobní konzultaci.

Sledovat také můžete moje sociální sítě.

Markéta Kudrnová

Autorka projektu Bezlepkové cestování.

Už 15 let žiju, nejen, s bezlepkovou dietou, naučila jsem se s ní žít a cestovat, překonávat svoje strachy a plnit si svoje sny. Svým příkladem ukazuji lidem, že i oni mohou překonat svoje strachy, začít cestovat se svými dietami, bezpečně, levně i bez parťáků.

Více o mém příběhu si můžete přečíst na stránce O mně.